Exkluzivní zpověď obyvatelek s.lifeu

Téma tohoto měsíce je "10 let signály.cz" (http://www.signaly.cz/tema/signaly2011), proto jsme se i my, obyvatelé signáláckého privátu (s.life), rozhodli přidat naši trošku do mlýna. Co jsme se signály prožili my? A jaké jsou naše zážitky ze společného bydlení? To vše a ještě více se dozvíte v tomto článku. :) Například to, že se na lifeu povídá do ranních hodin, zabíjí pavouci a hledají snoubenci...

Nejdříve si můžete přečíst odpovědi ženského pokolení na tyto dvě otázky:

1. Co pro tebe osobně signály.cz znamenají? Co konkrétně jsi díky nim prožil, v čem tě ovlivnily? 
2. Jaký je tvůj největší zážitek ze společného bydlení na s.life?

Zajíma-li vás odpovědí chlapců, klikněte zde: http://life.signaly.cz/1111/exkluzivni-zpoved-obyvatel-s-life

Zdendanda

1. V současné době pro mě signály znamenají hlavně spoustu práce a stresu, což je spojené s mou funkcí koordinátorky vývoje. A z toho pozitivního hlediska mi umožnily psát nejen do šuplíku a sdílet svou tvorbu s mnoha dalšími lidmi:)

2. No přece ten, že jsem tu našla svého snoubence:)

Haja2

1. Signály som spoznala až keď som prišla bývať na lajf. Takže u mňa to boli najskôr konkrétni ľudia z reality a až potom internetové spoločenstvo veriacich. Vďaka nim som zistila, že veriacich mladých v ČR nie je málo (22868 - a to sú len tí zaregistrovaní). Ovplyvnili ma hlavne veselé i hlboké blogové príspevky niektorých autorov (menovať nebudem, bolo by ich veľa) a vďaka možnosti blogov som si aj ja na signáloch založila svoj prvý blog a zistila som, že ma z času na čas napadlo niečo podobné poézii, čo som o sebe dovtedy netušila. Tak ďakujem aj za túto možnosť =).

2. Bolo s vami veľmi fajn na Bobrej chate =). Ale ak sa mám zamerať len na lajf, tak vzhľadom na to, že nás delí jedna izba (a s pája jedna záhrada), a vzhľadom na to, že som s vami trošku obmedzene, tak som veľmi vďačná za spoločné štvrtky a modlitby, diskusie nielen o presunoch v čase a jadrovej fyzike ;)... A ešte si spomínam na adrenalínový zážitok "zabíjanie obrieho pavúka" spolu s našou bývalou spolubývajúcou Verčou =). Bola to naozaj veľká a náročná misia - prežili sme =). Ste všetci super a som rada, že vás poznám =)

Markyh

1. Protože nejsem až zas tak velkým přítelem virtuálních světů, znamenaj pro mě Signály jednoznačně s.life, tedy místo, díky kterému jsem se v Brně už po týdnu cítila jako doma, kde jsem poznala vás, moji milí spolubydlící, Verčo, Renčo, Lenko, Herby, Milane, Obi, Libore, Kubo, Dominiku, Tome, Radku, Jano a Zdendo, lidi, kteří podobně smýšlej, jsou moc fajn, milí, veselí, vtipní, ochotní, přiměřeně provokujou :) 

2. Že by flambované bramboráky?

estralota

1. Signály jsem poznala na Activ8. Tam jsem se nechala i autorizovat. Opravdu jsem signály, ale začala používat až když jsem se nastěhovala na s.life. Takže se dá říct, že mi dali domov.

2. Těžko říct, co je můj největší zážitek z lifu. Určitě mě neskutečně potěšil vznik BMVéček a noční výlet s pizzou na Palečák. Zabíjení pavouka s Jančou byl taky úžasný zážitek. A hraní her a popíjení kávy se šlehačkou s Obim až do ranní modlitby...na to se snad ani zapomenout nedá. Ale kdybych měla určit, co byl můj největší zážitek z lifu, tak to byl asi samotný začátek. Když jsem se stěhovala na privát, který mi nebyl jen noclehárnou, ale byl mi především domovem.

ReRoR

1. Díky signálům jsem poznala spoustu skvělých lidí – ať už na lifeu nebo na akcích. Důkazem toho je třeba historka, jak jsem se vůbec k signálům dostala… Založila jsem si profil jen proto, abych mohla komentovat článek na blogu jednoho kluka. Uplynul nějaký čas a na veletrhu v Brně jsem viděla kluka v triku s logem signaly.cz, napsala o tom na svůj blog (http://reror.signaly.cz/0810/fakt-je-to-dar) a on se mi pak ozval a trochu jsme si psali. A náhodou to byl ten samý kluk. A po dvou letech od veletrhu spolu náhodou bydlíme na privátě. :)) A ten kluk je Milan! :)

2. Zážitků je hodně: povídání do nočních hodin, společné modlitby,… Life mě naučil mnoha praktickým věcem: péct buchty, uvařit večeři pro 20 lidí, moravské lidové písně, fungovat ve „velké rodině“ (jsem jedináček a bydlení s 12 lidmi pro mě byla výzva!), a jiným. V neposlední řadě vděčím lifeu za seznámení s lidmi, které mám moc ráda!
Konkrétní zážitek: Bylo nedělní odpoledne, krásné jarní počasí. Vydali jsme se s herbym a Radkem na výlet – pěšky z Obřan do Krpole. Asi dvou hodinová procházka brněnskou přírodou byla skvělá, kluci byli dohromady ještě vtipnější než zvlášť. :) Než jsme došli na life, zastavili jsme se „na jedno“ U Mocnáře a ztvrdli tam stejně dlouhou dobu, jakou jsme šli. :))

Enička

1. Signály.cz jsou pro mě možností udržovat kontakt s lidmi, které znám z různých společných akcí. Ač tito lidé, bydlím třeba na druhém konci republiky, mám prostředek, jak se s nimi kdykoli spojit a vyměnit si s nimi pár vřelých slov.

2. Zážitek ze společného bydlení? Pro mě je každé sejití ze schodech či návrat do našeho bydlení zážitkem. Vždyť jak často se člověku stává, že doma najde, vždy milou tvář, která je ochotná s ním prohodit několik slov. Pro mě je vlastně zážitek už jen to, že mám možnost s vámi bydlet :)

aldaga

1. Na první otázku nevím úplně odpověď, já nejsem zrovna člověk využívající počítačové způsoby komunikace. Ale někdy si signaly jen tak otevřu a přečtu si slovo na den:-)

2. Druhá otázka je trochu obsáhlejší, na to by se dal asi napsat román. Ale asi nejlepší byl první půl rok, společné večerní rozhovory, vaření. No a taky teplejší měsíce a vodní bitvy, bazén ...
Trochu jsem zapátrala v něčem jako "deník" a docela jsem se nasmála, třeba: 
25. 10. 2010
Dnešní večer mi Milan a Libor pomáhali péct buchtu, dva poradci v monterkách, Kuba nás psychicky podporoval z gauče. No a Milan najednou pronesl, "to je hrozné, do školy jezdím 13 a 14 a ze školy 64 ... to by chtělo nějakou 20." a Kuba dodal "to by chtělo nějakou šalinu jako je Bětka, co Milane?" 
Pak Milan s Liborem bojovali vařečkama, Milan si chtěl přečíst nějaký článek o modlitbě a že nemá klid a jde číst na záchod. Tak šel, Libor nemeškal a vytáhl nějaké prkno a uvěznil Milana na záchodě. 
Já jsem mezitím dodělala buchtu, nevěděla jsem, jak se zapíná trouba, jen jsem řekla, zda to někdo neumí a Milan s Liborem hned přiskočili, Kuba z gauče pronesl pro změnu "Když chci pomoc já, tak to nikdo nepřiběhne ...
Pak jsem ještě rozpouštěla čokoládu, nad párou, trochu čokolády mi spadlo do hrnce, tak jsem ji bezmyšlenkovitě vytáhla s spálila se. Milan mi hned vytáhl z mrazáku led. Já na to "už jsem se v kuchyni dlouho nezranila" a on odpověděl "však už jsi tu dlouho nebyla" trochu drzej, ale odpuštěno, pak dorozpustil čokoládu a kastrol držel kleštěma.
Jako každý den jsme i ten dnešní zakončili modlitbou a povídáním, právě je půlnoc a jsme hodně unavená, ale usíná se mi tu krásně:-)