Pozdrav od španělské spolubydlící

Ahoj, moc všechny zdravím do Brna. :-) Trochu mi to trvalo, ale dovolte, abych Vám všem představila svůj přechodný domov. Nachází se na Padre Calatayud, když budete mít přece jen cestu přes Pamplonu. Byt je poněkud zvláštní, je tu jedna dlouhá chodba, z které vedou dveře do jednotlivých pokojů. Do chodby nejde vůbec žádné denní světlo, a když ještě nefunguje žárovka, tak je to sranda. Když vstoupíte, tak po levé straně je nejprve pokoj mé španělské spolubydlící a pak můj. Není malý ani velký a má to nejnutnější, postel, skříň, stůl a židli. Mám okna do ulice, což by tak nevadilo, kdyby pode mnou nebyla restaurace a bar, hlavně v pátek jít spát před 3 hodinou se nevyplácí, ale teď v zimě je to přece jen lepší, jenom zase na oplátku mrznu. Abych neodvykla mému brněnskému pokoji. :-) Pak pokračujte vpravo, je tam pokoj mé české spolubydlící Katky, momentálně studuje angličtinu ve Španělsku, ale jinak studuje v Brně, někdy ji určitě poznáte osobně. Pak následuje pokoj našeho francouzského spolubydlícího Gioma, docela fajnovej kluk, nosí dobrý košile, voní se brahýma parfémama a chodí s námi konzultovat svůj oděv na „rande“, Francouz. Má trochu obrácený biorytmus, v sobotu ráno při snídani asi v 9 jsme ho potkali, když přišel z pařby. Naše Španělská spolubydlící tu pro změnu není vůbec. Jediné, co se od ní naučím je Hola a Hasta luego.

Ale myslím, že vás klidně můžu všechny pozvat, po té, co nejprve následoval velký úklid, chudák mikrovlnná trouba z toho byla tak v šoku, že je čistá, že druhý den po té si odplivla a už nikdy více nefungovala. No ale už máme novou, také rychlovarnou konvici a svítí světlo v předsíni, tak už vím, co znamená španělské maňana – dva měsíce. Ale párty nebude uvnitř, ale na terase, že nás uvidí sousedé, to se nemusíte bát, všichni tu mají neustále stažené rolety.

Až nás to nebude bavit u mě v bytě, půjdeme do centra. Můžete si dát „pinchos“ neboli obloženou housku, různé mořské ploty či „patatas bravas“ prostě brambory s omáčkou. Budeme sedět na zemi a všude kolem se budou povalovat odpadky, vemte si černé oblečení, obarvěte hlavy, namalujte tetování a nasaďte piercingy, ať zapadneme.

Komu se nebude chtít domů, může se tu se mnou učit španělštinu. Učte se, učte se jazyky, první dny tu byli zajímavé. Nevím, zda třeba Milan povídal o mé zkušenosti s bazénem. U školy je velké sportovní středisko, když si zaplatíte za nějaký kurz, máte vstup do celého objektu „zadarmo“ také do bazénu.

Tak jsme hned asi druhý den šli plavat. Byl tam jeden zajímavý nápis: „Es obligatorio ducharse y utilizar gorro para baňarse.“ Katka na mě „Bětko, víš, co je to Gorro? „Třeba to znamená, že musíme použít mýdlo?“ Tak ještě ukazuje směrem k plavčici, že se i umyjeme mýdlem. Bohužel jí to nestačilo, když jsme chtěli jít do bazénu, stále na nás „gorro“ „gorro“ když jsem se podívala do bazénu na ostatní plavce, tak mi to došlo, plavací čepice. Tu jsem naposledy nosila na základní škole … no a teď ji nosím ve Španělsku. Musela jsem investovat asi 5 euro a štve mě, že jsem neinvestovala více. Samozřejmě jsme si koupili ty nejlevější, nevím, zda je to tím či tím, že Španělé mají menší hlavy, ale prostě jsou malé. Vždy, když je sundáme, vypadáme jako princezny s čárou na čele.

Ale už se to s tím jazykem lepší, dneska jsem poprvé rozuměla, co nám nabízí na oběd: Primera plato, segunda plato y bebida.

Až na tu školu, se mi tu moc líbí. Hodně s Katkou cestujeme po okolí, stále poznávám nové tváře a nové věci. V sobotu jsem opět navštívila San Sebastián, tentokrát s „english club“. Je to ve skutečnosti nějaká křesťanská církev s USA, co tu měla týdenní misie. Katka dostala pozvání na jejich klub a řekla mi, ať jdu také. Já jsem jí říkala, že to budou nějací „mormoni“ jinak by to tak nenabízeli. Ale nakonec jsme šli a dobře jsme udělali, všichni byli moc příjemní. Byli jsme i v kapli a zpívali. To mi tu trochu schází. Pak následovala společná večeře a odvoz domů, vezl nás jeden kluko-chlap z Ekvádoru, má obchod s jídlem z Latinské Ameriky kousek od našeho bytu. Tak když nás vezl, jestli se nechceme podívat do jeho obchodu, proč ne, bylo asi 11, ale prý to bude na chvilku. Z chvilky byly skoro dvě hodiny, ale dal mi speciální nápoj z Venezuely a mohli jsme to otevřít s ostatníma v pátek na mé prezentaci o Venezuele.

Něco ještě k našem „bailes latinos“ chodí nás tam asi deset holek a tři kluci. Jeden Španěl, který se stále dívá jen do zrcadla, co je na jedné straně místnosti kde tančíme, další dva jsou z Peru. Jeden mi řekl, že je z Machu Pikchu, od té doby je ten větší z nich Machu a ten menší Pikchu. Zvláště Pikchu se voní zajímavým parfémem, s Katkou tipujme nějaký vývar z Lamy či tak. Jednou jsme s nimi (s celou skupinou) byli na večeři a pak tančit. Byl to velmi zajímavý klub, měla jsem kalhoty a tričko a připadala jsem si oblečená jak na severní pól, bylo ta tam jak v Africe či Asii, tak mě tam už asi nikdy nikdo neuvidí.

Až na tu školu je to tu moc fajn, dneska jsme třeba pozvali nějaké kamarády na večeři, tak nám hezky uvařili, to není tak špatné.

Ať se vám všem daří a už se na vás moc těším.

P.S: No a jak píše Alžbětka, tož bysme to s tím vařením, kdy vaříja naši pozvaní kamarádi mohli praktikovat aj na lajfu, co vy na to? =D