Zaspali sme!

Dneskaj ně Verča, děvčica co sa stará o to aby jednú týdně něco tu na blogu vyšlo, říká: " Milane, tak co ti vymyslíme za trest?" A já na ňu hledím jak blbý a říkám si v duchu: " Co sem zase provédl, šak já kdybych nepíl a tolik za babama nelozíl, tož by mňa skoro aji do nebe brali." Tož ale za cvhílu pak vyšlo najevo, že mám sem cosi na blog napsat ... a tož problém býl hned tu, no o čém bych já tak mohl psat?? ... tak uvažovál sem dlúho, a jak já teho hodně namluvím a nakecám, tak o to meněj asik napíšu. Ale pak ně napadlo, že dyž zmíním, že vlastně za to, že sem píšu može Verča, tak že mě trestat nebude. A protože sem s tím napsat článek prostě zaspál, tak sem sa na ňho včil vrhl jak kdyby za mnú třé s bičama stáli a takové horko už ňa dlúho nepolévalo.

Tož to néni ale jediné zaspání co sa tak na Lifu děje, nezaspávám enom já, a už vubec sa nezaspává enom neumyslně. Zaspává sa prostě proto, že spústa z nás žije heslem: Life nikdy nespí. Tož normálně takto nějak asik vypadá mnoho našich raních diskuzí, a to píšu o enom našem pokoju, hned po tom co si řeknem dobré ráno:

"Libore na kolik máš přednášku?" optál sem sa mojého spolubydlícího asi kolem púl 12 v poledne. "Já nevím, ... asi na 10" odpoví ně tak, jak kdyby ho před chvílu zabili a spí daléj. Na čež sa ho optám: "No ale šak už je púl 12" ... po nějaké době sa pak Libor ptá ně: "a v kolik ideš do školy ty?" Načež su jak kdyby ně vodú měli křísit a říkám mu: " Tak teď bych měl byt asik v informatice." A pak ešče béknu: "No ale to už je včíl pozdě, tož a šak néni to poslení přenáška!"

Kdybych vám měl vykládat, co sa děje v noci, tož byste pak asik chápali, proč v jedném kuse spíme kama chodíme, ale na to už néni čas, lebo to už by byl příspěvek až zitra vydaný a já to mosím rychlo stihnút už před pulnocú. Tož zase nekdy indy napíšu jak tu žijem aji v noci, a né enom přes ty drsné rána, kdy by nás ani světová válka nevyhnala z postelí.

Tož sa mějte a dúfám že sa vám to aspoň trochu lúbilo.