Pohádkový víkend v podhůří Orlických hor :-)

Bylo nebylo. Jednoho krásného dne se obyvatelé programátorského doupěte a obyvatelky redakčního domečku rozhodli utužit kolektiv a vyrazili do podhůří Orlických hor. A měli jsme se opravdu pohádkově :-).

Naším útočištěm se po dva krásné podzimní dny stala fara v Rudě nad Moravou. Místní pan farář nás přijal s otevřenou náručí i ledničkou. Ten týden zrovna slavil narozeniny, takže mu v ní zbyla spousta dobrot, které jsme mu pomohli zpracovat :-). A kdože to vlastně všechno jel?

Vyrazili jsem v podstatě kompletní. Chyběla pouze Terezska, která se těsně před víkendem trochu rozstonala. Ale i tak s námi byla v kontaktu alespoň skrze smsky. Dohromady nás tedy bylo osm. Krásnější polovinu lidstva zastupovaly majkiii, zdenii a katerzina, mužskou část výpravy tvořilo silné programátorské jádro Signálů – HejTi, radek, ondrejvalka, ObiSkyWalker – a moje redakční maličkost – tomaskut. Přímo z Brna nás jelo pět. HejTi se Zdeňkou se připojili v Olomouci a Ondra na nás čekal až v Rudě. Měl totiž na starosti ubytování a je téměř místní..

Víkend nám utekl jako voda. O program totiž nebyla nouze. HejTi nenechal zahálet své organizační schopnosti a už několik dní dopředu rozdělil úkoly. O program vážný i nevážný se postaral on s Obim, Radkem a Zdeňkou, naše žaludky svěřil do péče Kateřiny, duchovní sekci dostala na starost Majkiii. Ondra zajistil faru a na mě zbyla milá povinnost vše pečlivě zaznamenat.

Do Rudy jsme dorazili v pátek v podvečer. Stihli jsme ještě polovinu mše svaté v místním kostelíku a pak jsme si dali skvělou večeři ( Kateřina se svého úkolu zhostila na jedničku). Večer pak pokračoval HejTiho zajímavou psychohrou, která prověřila naše debatní schopnosti a ochotu ke kompromisům. Bylla opravdu zajímavá, a tak ji popíši trochu podrobněji. HejTi přečetl krátký příběh a my měli určit pořadí postav podle toho, jak moc souhlasíme či nesouhlasíme s jejich chováním. Nejprve to udělal každý sám a to bylo celkem prosté. Pak jsme se ale museli na jejich pořadí dohodnout nejprve ve dvojicích, potom ve větší skupince a nakonec všichni dohromady. Diskuze byla natolik bouřlivá, že jsme prošvihli časový limit a přišli o sladkou odměnu. Ukázalo se, že naše názory se v podstatě rozdělily do dvou protichůdných skupin a najít mezi nimi kompromis opravdu nebylo snadné.

Dozvěděli jsme se i něco o každém z nás – postava, kterou jsme preferovali, prozradila některé naše vlastnosti a postoje. Při hře jsme také poznali novou tvář HejTiho, téměř alter ego. HejTi byl totiž tak nesmlouvavý ve vyžadování splnění herního limitu, že ho někdo z nás pojmenoval ZlejTy. Otázkou jen zůstává, zda toto jeho alter ego zůstane jen v naší představivosti, anebo obživne na Signálech :-). Nechme se překvapit :-). Večer jsme zakončili modlitbou a šli jsme na kutě.

V sobotu si pro nás Radek připravil výlet. Ještě před ním jsme pod taktovkou Majkiii absolvovali ranní chvály. Nesly se v lehce jumpím stylu ( Majkiii letní tábor netábor - Jump - evidentně poznamenal, ale dovolím si tvrdit, že k lepšímu :-)). Ale zpět k výletu. Šli jsme na místo s nevábným názvem – do Háje. Přes počáteční nedůvěru se cíl putování ukázal jako velmi pěkný – i když jsme byli v háji :-). Hájem byla totiž příjemná rozhledna s pěkným výhledem ( dokonce i mlha se chvíli před výstupem rozpustila). Během výletu jsme potkali i krásný poutní kostel, vyzkoušeli si kolik lidí se vejde na úzkou lavičku a u kříže se v poledne mezi poli pomodlili modlitbu Anděl Páně.

Energii, kterou jsme vydali během cesty, jsme doplnili obědem o páté ( pro programátorské jádro Signálů je to prý standartní čas :-)). Po obědě jsme relaxovali při několika hrách a večer jsme vyrazili na průzkum místní hospůdky. Průzkum se ukázal jako úspěšný. Zjistili jsme, že místní pivo Holba není vůbec špatné :-). Pak následovala večeře a závěrečná svíčková modlitba.

Neděle začala tradičně mší svatou v docela rozumnou hodinu – v devět. Po mši jsme se nasnídali a pak jsme si užívali svátečního dne – někteří odpočinkem, jiní hraním na kytaru a ostatní turnajem v kalču. Místní kněz hrál chvíli s námi a potvrdil nám tak, že několik let pracoval s mládeží v Rajnochovicích – v kalču jsme mu absolutně nemohli konkurovat :-).

Nedělní oběd musela Katerzina kvůli malé nehodě v lednici trochu zaimprovizovat, přesto byl výborný. Odpoledne jsme stihli jen úklid fary a už jsme museli spěchat na nádraží – čekala nás ještě dlouhá cesta – většinu do Brna a mě do Prahy.

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíši, že se víkend všem moc líbil. Poznali jsme se podstatně lépe než předtím a strávili spolu dva překrásné dny. Už se těším až budu zase trochu víc v Brně a budu mít šanci trávit s touhle skvělou bandou víc času. Pracovní povinnost mě totiž momentálně nutí zdržovat se v Praze.