(Ne)vědomé dělání radosti

Life, privát, kde spolu bydlí lidé více či méně spřízněni se signály.cz, má jednu zásadní výhodu a nevýhodu zároveň: bydlí nás tu mnoho (12+2). Nevýhody plynoucí z tohoto lidského nahuštění (či přehuštění) však nyní pominu. Zaměřím se na jednu konkrétní výhodu, se kterou mám zde za tři roky bydlení poměrně dobré zkušenosti. Jedná se o dělání radosti druhým spolubydlícím.

Může se to zdát banální, ale povzbuzení a smích člověk prostě potřebuje ke spokojenému životu. A právě na lifeu mám pocit, že ani o jedno zde není nouze. Někdy se člověk nevědomě zachová mile (např. se usměje) a přesto se jedná o něco, co ten druhý právě bytostně potřebuje.

Shrnu zde několik oblastí, ve kterých mi ostatní spolubydlící působí malé i velké radosti. (A věřím, že i ostatní to budou vidět podobně.) Mohou vás inspirovat k vaší aktivitě a předávání těchto „radostných technik“ dále. :)

Odlehčené debaty

První oblastí, která mě na lifeu velmi baví a těší, jsou pravidelné debaty na odlehčená témata. Po intelektuálním vypětí ve škole (nebo domácím učení) se mi uleví, když si můžu popovídat o něčem, co můj mozek rozhodně nezahltí… Témata jsou nejrůznější: od vizí budoucnosti (viz Verčin článek), přes hádku o míře nechutnosti pavouku a mravenců, cestování v čase, vysvětlování pojmu „gender“, zamyšlením nad Františkem I. blogujícím  na signálech, až po utopická technická řešení vadných střech.

Zde je ukázka nedávné debaty s Milanem:

R: „Zajímalo by mě, jestli sebevrazi před tím, než se zabijí, sní všechny své zásoby.“
M: „Co?“ (Asi je udiven náhlou změnou tématu.)
R: „No, než sebevraha najdou, může se mu v ledničce zkazit nějaké jídlo – a to on nechce, a proto se před zabitím radši nacpe.“
M: „Tož, já jsem o tom nikdy neuvažoval, ale kdybych sa napchal, tak bych sa pak určitě nezabil.“
R: „Proč?“
M: „Protože bych pak byl tak spokojeně najezený, až bych na ten nápad se sebevraždú zapomněl.“

Společné hodování

V rámci solidárních erárních zásob se člověk sice dokáže dobře najíst, avšak často přicházejí situace, kdy se zde konají doslova hostiny! V každé rodině se pořád něco slaví a my jsme vyhlášenou skupinou na zpracovávání „zbytků“ všeho druhu. (Máte oslavu či svatbu a nevíte, co se zbylým jídlem? Sem k nám!) Zvláště nedělní a pondělní večery jsou bohaté na výběr z nejrůznějších pochutin: koláče, cukroví, buchty, dorty, pomazánky, domácí zabíjačky… No, komu by takové pompézní hodování nezvedlo náladu? (Snad jen tomu, kdo zrovna drží půst…)

Prosté spolu-bytí

Co mi však dělá největší radost je prostá přítomnost spolubydlících v nejrůznějších chvílích, kdy je to potřeba. Ať už se jedná o manuální či intelektuální pomoc, radu, společnou kávu, obejmutí, empatii, úsměv, sdílení… Je uklidňující vědět, že tu skoro vždy je někdo, kdo je vhodný pro to, co zrovna potřebujete. Úplně nejlepší jsou však spolubydlící pro chvíle prokrastinace! Ať už je využijete hrou, popovídáním, pečením či záslužným úklidem – vždy je tu někdo, kdo se k vám přidá místo toho, aby se věnoval školním povinnostem. :)

Je toho samozřejmě mnohem více, co mi na lifeu dělá radost, na to jeden článek nestačí… Nejkrásnější je, že mnoho z těchto maličkostí dělají lidé nevědomě - a přitom působí tolik dobra. :) A co dělá radost tobě?

PS: Příhoda z dnešní ranní modlitby breviáře: Milan začal číst hymnus a po dvou slovech si uvědomil, že čte hymnus z večerních chval. Znělo to asi takto: "Kristovo vzkříšení... ale blbost!" :)