Vztahy na s.life

Ani blog privátu s.life nemůže zůstat pozadu a reaguje na únorové téma měsíce – vztahy. Myslím, že k tomu rozhodně máme co říct. Dokonce si troufám tvrdit, že vztahy se tu řeší celkem často. Ovšem čekáte-li od článku žhavé drby, kdo s kým chodí ven, jak často a kam, budete zklamáni… Toto není další vydání bulvárního plátku S.lípky, ale úvaha nad tím, jak na s.life pečujeme o vztahy. Nebažíte-li tedy po senzaci, nýbrž toužíte po zamyšlení, čtěte dále

Na s.life žijí (krásní :-)) mladí lidé, kteří se nacházejí ve věku, kdy utužují svůj vztah k Bohu (hm, i když to se asi děje po celý život), navazují přátelské a partnerské vztahy, hledají cestu sami k sobě. Mám pocit, že v rámci našeho společného soužití neopomíjíme ani jednu z těchto třech rovin vztahů.
Life je pro mě startovací plošinou do „plně dospělého“ života s rodinou, vlastní domácností, atd. Tvoří pro mě přechod mezi pozdním dětstvím a dospěláckou dospělostí. :-) Žití tady beru jako příjemnou přípravu. A jak prakticky taková průprava do života probíhá?

Vztah k Bohu
O nejdůležitější vztah, od kterého se odvíjí i vztahy další, tady pečujeme nejen pravidelnými společnými modlitbami. Svým způsobem ho utužujeme taky tvorbou krizových situací. :-) Myslím to takto: dlouhodobé spolužití mnoha lidí na jednom místě může vyvolávat nepříjemné situace. (O tom, že život tady není procházka růžovým sadem, se dočtete zde.) Snaha o sebeovládání a pokoj v srdci, tvoření přátelské atmosféry – to nejde samo. Chceme-li tvořit fungující společenství, musíme pečovat taky o vztah s Bohem. Zní to logicky a dala bych ruku do ohně za to, že je to pravda. :-)

Vztahy přátelské a partnerské
To, že se tady máme rádi (doufám, že mluvím za všechny :-)) jde snad vidět ze všech našich článků i z osobní návštěvy. A co se týče vztahů partnerských… Jó, tak o těch taky něco víme. :-) 
Kdyby se v rámci chození odevzdával partnerovi nějaký papír typu profesního životopisu, věřím, že bydlení na lifeu by bylo vysoce ceněno! (Něco jako certifikát: „Proškolen žitím na s.life.“) Život tady totiž člověka naučí mnoha praktickým dovednostem. Důkazem může být i často vyslovovaná věta: „(Tož) ty už se můžeš vdávat / ženit“.
O tom, co vše se tady můžete naučit, pojednávají již některé články minulé. (Např.: Neuč se, život tě naučí; Patero schopností; Důsledky lajfího soužití.) Abych je shrnula: do dalšího života si můžeme odnést schopnost uklízet (s vědomím, že takovou špínu doma nikdy mít nebudu :-)), vařit rozličná jídla pro velkou partu lidí, spravovat a kutit, pečovat o nemocné a slabší, a v neposlední řadě se naučíte sociálním dovednostem. O tom ale dále… 

Vztah sám k sobě
Umět přijmout sám sebe a zároveň na sobě pracovat – to je úkol na celý život. Člověk sám sebe poznává zvláště ve vztahu k druhým, pozoruje své reakce na situace radostné i krizové. Ani o jedny na lifeu není nouze! Jak jste se mohli dovtípit již z předchozích odstavců, člověk se zde každodenně učí toleranci, umění se rozdělit (právě přede mě přistála půlka pomeranče), povznesení se nad své (více či méně velké) ego, ale i přijímat komplimenty, dělat maličké radosti a umět je sdílet.

Situace u nás na lifeu se dá vztáhnout na jakékoli jiné společenství, rodinu nevyjímaje. No, někdy mám pocit, že jsme tady taková náhradní brněnská famílie. :-)