Za Libora!

Na začátek ještě přikládám uvedení hlavních postav (by Hejti):

Marek - majitel domu
Libor - boss of life
Ester - bossova cérka
Milan - slovácký týpek
Bětka - cérka slováckého týpka
Verča - 1. míchačka cementu
Renča - pivonosička
Radek - šohaj pivonosičky
Obi - 1. borec od počítačů
Herby - 2. borec od počítačů
Dominik - pan bakalář

„Pozor padá strop, ty betony sú slabé!“ vykřikne ze spánku Libor. Načež se velmi rychle vzbudíjú aj ostatní obyvatelé našeho milovaného obydlí jménem „Life – aneb kde inde to žije víc jak na lajfu?“ Normální člověk by sa asi lekl a spál klidňoučko dál. Možná sa ešče optál, co hrozného sa Liborovi zdálo.

Nekdo kdo Libora zná, tož by si mohl myslet, že zítra dělá zkúšku z betonú a zase mu nevyšly výpočty. Druhý može namítnut, že je to enom nějaká prapodivná stavařská deformace. No horší co si pak myslíjú ti třetí (aneb ti co už u nás nekdy byli), keří víjú v jakém rozpoložéní sa nacházá naša střecha. Né, že bysme sa jak v Asterixovi báli, že nám nebe spadne na hlavu. Tož ale dyž přijde nějaký větší déšť, tož všichni posvátno umlknú a vychytnávajú si tu libú melódiju, kerú vydávajú pomalučko padající kapky. Tento posvátný klid snáď nemože nic narušit, pomyslíte si. Snáď enom snižující sa interval mezi dopadem padajících kapek, keré pomalu a jistě přecházajú v pramének tekúcí vody. „Tož dyby tu tak téklo aspoň pivo!“ ozve sa do ticha. „Nó, to by sa ti tak lúbilo!“ odpovídá pohotově Bětka. A přirozeně podotkne: „Ber kýbl, idem to tvoje pivo chytat.“ A zdvihá sa né enom nemenovaná osoba, ale všeci okolo, lebo tá představa že tu teče prúdem pivo je taková … povznášející. Úplně vás to odtrhne od všeckých všedních starostí, jako je třebas účéní na zkúšky. Dyž už sa zdá , že tento pramének pomalu vysychá a naděje že to opravdu bude zlatavý mok také mizí, příjde chvíla kdy sa všeci mosíme zamyslet a všecko si pořádně zrekapitulovat. Sú to těžké chvíle, lebo je známé, že myšléní bolí. Tož ale v životě je potřeba aj cosi obětovat a tak opravdu usilovně přemýšláme. „Tož dáme tam ten beton, co sa ti o něm dneka zdálo,“ ozve sa nejisto. „Libore, já stojím za tebú, vím že stavař si dobrý. To že ti sem tam nevyjdú nějaké výpočty je beztak tím, že sa to všecko snažíš předimenzovat,“ podporuje další hlas. „Tož kdo sa postaví za Libora co?“ ozve sa už rozhodně, „pudem za Markem, že mu tu střechu Libor navrhne!“ dodává s trochou ostychu Dominik, kerý sa slováckému nářečí teprú učí.

A tak jak je zde psané, tak sa také stalo. Všeci včil taháme cement, štěrk a vodu. Verča míchá beton a furt sa vymlúvá na to, že neumí vařit a že z míšáním betónu je to také tak. Radek stojí u vrátku na kterém vozí Ester a Bětka, kýble už namíšaného betónu.  Ze střechy sa na nich usmívá Libor, na kerém ide vidět, že sa neminul povoláním. Obi a Herby mezitím řeší nový problém a to v pokrytí Komína (né teho co sa jím čúdí) vlastní signáláckou wifinou. Renča v montérkách roznášá všeckým pracantom pivo a teplé klobásky s hořčicú. „Mňám to je dobrota,“ ozývá sa už notoricky známá Milanova pochvala kuchařce. A tak to včil už nějaký ten den na lifu chodí. No snáď nás bude mět Pán Bůh ešče dlúho rád, lebo potřebujem aby nepršalo …

Tož a lesi si myslíte, že toto všecko co tu píšu je enom pohádka. Tož sa možete přesvědčit na vlastní oči a stavtit nekdy na Life – lebo tu to fakt žije!