Slovácká pohádka o Jaře

Tož jarňá pohádka!

Ej ludé čujte co sa na lifu jednú stalo. Bylo nebylo ešťa únor a enom co prvé náznaky jara slunéčko s sebú přinéslo, začaló to na lifu ožévati. Dědéček Mravenců jal se ucpát odtékání sprchy, by sa mohly jeho cérky a cérky jeho cérek v suchú přemnóžovat. Tóž ostatné mravenčí dievčice jak vidno také nenechávajú na seba příliš naléhat. Tož chléba mravéncům šmakuje, ba i rohléky a vóbec všétko, enem ostatné mravénce nežeró, lebo pro také drobky sa jim ani nevyplátí hubó otvérati.

Tož ešťa že tu máme takého frajéra, kerý mravenčéků sa nebojí a na hygienu dbá vélmi, lebo i té mravénce sprchuje, enom škóda že mu vždy uhóří, dyž je plaménkem opatrně suší. Šak i na hentoho šohájka jaro přišlo, enom sa mráz, při kerém by aj slivovica umrzla (ej to by chasa jala se vzpoménati, na jinošská léta, kdy zmrzlinó holdóvali), umódřil, odložil šohájek kožichu a enem lehkú polyEsterovú kazajku navlékl.

A vzpoménáte děcka, jak v minulóm roku Ptáčci na jaře na bObi přílétly ješťa o únoru? Tož o co dříve pryč letos odlétaly, o to dříve přílétly zpět ešťa v póli zimy a každý čuje, že spokojeni tu sú. Nu ani další synéček neodolal svodům frajérky. Sic zatlúkal, zatlúkal až i z něho cosi vypadlo a to nevykládám o záležitóstech latrínovéch.

A keby svatebné koláče z Vídně došly, tož by sa snad nikdo příliš nedivil. Na lifu už enom pár šohájku, odolnéch jezdců či svobodnéch stepních mustangů zvóstává a enem hlúpé a neopatrné sázky je včil móžó k nerozumném věcém svazóvat (za cizé ludé v cizém jazyko články psát). Šak eště že tu só, ináč jarňá deformace zpósobila by, že na lifu jako v nějákem ústavě by sa to zdálo.

Tož zvažte sami, kde inde ludé ohének na tácku stávjajú, slovácky pějú, nespí a přitom moc nepijó, ve fyzice enem dievčicu vidí a bez druhého hnedla chorý sú? Čuje to pantáta pana domácího a tu sa radši chopí pily, by stromečkú pořezal, dúfaje ža sa slunéčkem stavy podivné vyléčí. Tož slunéčko podceňovat nechcu, ale na hento ani slivovica nestačí. Včil nechcu henten cuzí jazyk vícero zostuzovat, tož na koncu šecí hrdinové panáky koštovali, uzénky na každého tuna byla a esli slivovica ke spánku je neukolébala, tančí dodnes slovácké tance a veselo zpívajú. Tož sa mějte a pohádky je konec (ba, že enem co sa článku týče).

Pravý autor nejsu já, ale kamoš kerý mi tímto splnil závazek, který sem jako mocný náčelník vyhrál, no už sa těším až budu svoje závazky muset plnit aj já. =D