Life is life!

Pršelo a jen se lilo, taky při tom chumelilo;

osmnáctého března dvanulajednajedna.

V poledne v tom okamžení, vrátil jsem se ze školy,

než jsem v kapse klíče našel, tak mi otevřel Obi.

a hned u dveří nám říká, co že se to děje,

že totiž jak venku, tak i na Lifu leje.

Mezitím Libor na schodech s hadrou se shýbá,

a ke stropu se nedočkavě dívá.

Na schodech jsou různé nádoby rozestavěné,

a kapky ze stropu do nich padají jak smyslů zbavené.

Libor se dal hned do měření a plánování,

jestli velký igelit snad naši střechu zachrání.

A pak jsme vyrazili na střechu,

po mokrém žebříku jsme lezli skoro bez dechu.

Ostatní nám ochotně pomáhali a

ani při tom moc nenadávali.

Igelit na střeše jsme pořádně rozprostřeli

a taky doufám, že jsme ho dobře připevnili.

A tak doufáme, že ten igelit tam dlouho vydrží

a nebo se modlete, ať zase dlouho neprší.

Na Lifu je prostě pořád živo ;o) ... proto

LIFE IS LIFE ! ! !