Tati, můžu vzbudit Bětku?

Tati, můžu vzbudit Bětku? Nech ji ještě spát … můj militantní bráška mě nešel vzbudit, ale spustil kanonádu ze samopalu. Už delší dobu mě nebudí zvoneček a nevolá mě na ranní breviář. I když dneska bych obě ranní modlitby zaspala.

Taťka vykoukne z koupelny a ptá se, zda jde někdo do vany. Nikdo se nehlásí, moje sestřičky už sedí vykoupané spolu se mnou, mamkou a panem farářem v kuchyni u stolu. Pijeme bílé vínko a oslavujeme neděli. Co slovo oslava znamená, asi nemusím pro čtenáře popisovat. My totiž dobře víme, že každý den, kdy se můžeme radovat z přítomnosti druhého člověka, se musí pořádně oslavit.

Co se asi teď děje na lifu? Možná Libor učí Ester tančit, nebo hraje s Milanem šachy. Doufám, že už je Herby zdráv a nemusí chudák pít slivovici s medem. Renča chodí ve svém nemravným pyžamu s nápisem „Take me to bed or lose me forever.“ Kuba převypravuje nějakou filmovou scénku …  nebo se všichni společně dívají na pohádku.

Budu muset končit se psaním, maminka nás svolává k modlitbě: „Míšo, odlož zbraně, jdeme se modlit“. Tatínek je zatím někde ve sklepě. Babičce dneska praskla žárovka a vyhodila hlavní pojistky na plotě. Zrovna jsme byli celá rodina na oslavě narozenin a babička volá, že je doma po tmě, topení netopí a voda neteče, že musíme okamžitě přijít a nahodit to. Chvilku jsme babičku nechali v té tmě a rodiče povídat a s holkama šly nahazovat pojistky. Gabrielovi andílci vyrazili do akce. Když jsme dorazily, zjistily jsme, že máme na plotě dokonce čtvery záhadná dvířka. Markétka vyrazila pro otvírák (tady mě muži opravují, že pro klíč), Zdenička zatím vylezla na plot a já zkoumala, jaká dvířka budeme otevírat. Výběr jsem měla, ale otevřít nešly ani jedny. Pustila jsem se silou do otevírání těch největších po své úvaze, že v domě máme přece tolik světel, tak musí být i velký jistič. Po úporném boji s otvírákem a bušením se záhadná dvířka otevřela. Naše jásání přerušil pohled na roury, které vůbec nepřipomínaly jistič, to poznám i já, třeba že se tomu bude možná někdo divit. Taťka mě dodatečně poučil, že se jedná o plynoměr. Tak jsem dvířka zavřela a otevřela další dvě, ta poslední opravdu nešla. Teď už jsme byly správně, z otevřených dvířek na nás koukly jističe a nějaké gábly. Jedny pojistky byly dole, tak jsme je dali nahoru, ty druhé, co byly nahoře, jsme preventivně daly dolů i nahoru. Teď ještě zjistit, zda svítíme. Tak voláme na babičku, ta nás neslyší. Já bych zavolala, ale tak trochu jsem oněměla, tak Zdenička píská, než nás ale naše babička zaznamenala, rozštěkali se všichni psi v okolí. Ale bingo, svítíme. Večer mně to nedalo a ještě jsem zjišťovala, co je v té čtvrté tajné skříňce. Tatínek mě informuje, že jsou tam prý nožové pojistky, tam by prý nelezl. Pan farář dodává, že může být tatínek rád, že nás všechny ty andílky ještě má.

Tak to jen takový úryvek z dnešní neděle. Není život krásný? Teď už vážně musím jít na ten breviář. Ještě mi tu Míša říká nějaký fór. „Proč si mouchy myslej, že jsou slavný?

ežotorp mij idil eláts jakselt :-)

Pozn.: autorkou tohoto příspěvku je Bětka.