2 007 960 sekund

Určitě každý znáte ten pocit, když se přihlásíte na signály a na levé straně uvidíte zeleně svítící nápis NOVÝ! Ano, znamená to, že si na vás někdo vzpomněl, přidal do přátel nebo pozval na nějakou akci. Já osobně se raduji z každého vzkazu, protože mně jich zase tolik moc nechodí. Ale 18.3.2010 přesně v 01:17 mně přišel takový vzkaz, z kterého jsem opravdu radost neměla. Někteří už možná tušíte, oč jde. Verča si totiž uvědomila, že už vlastně taky bydlím na lifu a taktně mi připomněla, že každý obyvatel má za úkol napsat nějaký článek na blog. A ze vzkazu vyplynulo taky to, že jsem vlastně na řadě já, protože jsem zatím nic nenapsala. No to se lehko řekne, napiš článek… Jenže já jsem nikdy žádný článek do blogu nepsala. Ani nevím jak dlouhý a o čem by měl být. Mým posledním literárním dílem byla maturitní slohová práce a ihned po jejím dopsání jsem si oddechla,že už nikdy nic podobného psát nebudu. Jenže jak se ukázalo,realita je úplně jiná. Přemýšlím,jak se z této zapeklité situace vyvléct. Jediné,co mě napadá,je odstěhovat se. Jenže nacházet útočiště pod mostem jen kvůli tomu, že nejsem schopná napsat jeden článek,… to opravdu není nejideálnější řešení. Další možností je stát se zvířetem. Bublina je přece taky obyvatelkou lifu a nikdo ji nenutí,aby psala nějaký článek. Bohužel nemám kouzelný Arabelin prsten, a tím pádem se nemůžu proměnit v nějaké to roztomilé zvířátko. Protože mě žádná další možnost nenapadá, nezbývá mi tedy nic jiného než zasednout ke klávesnici a něco do ní naťukat.
Ve chvíli, kdy píšu tento článek, je to přesně 23 dní, 5 hodin a asi 46 minut (což je nějakých 2007960 sekund, jestli se ovšem moje kalkulačka neplete) od chvíle, kdy jsem se svými taškami (a taky dvěma stěhováky:)) překročila práh lifu a stala se jeho oficiální obyvatelkou. Není to zas až tak dlouhá doba, a proto nevím, co bych o zdejším životě měla psát, když vše teprve poznávám. Tak si dovolím napsat pouze několik málo zážitků, dojmů a postřehů;) 
1.) Life je skutečně life….kdo nevěří,ať se přijde v kteroukoliv denní či noční hodinu podívat a přesvědčí se na vlastní oči i uši ;)
2.) Breviář není modlitba jen pro kněze a řeholníky, ale i pro všechny ostatní a není vůbec těžké naučit se ji modlit. Někdy ovšem může vzniknout problém s hledáním stránek pro příslušné záložky, s tím nám však hravě poradí odborníci breviáře znalí nebo všudypřítomný internet (musíme mít ale na paměti, že barva postní doby není bílá, ale fialová :D).
3.)V českém Scrabblu může vyhrát jediný zástupce (tedy spíše zástupkyně) Slovenska. Ano, i to je možné,a to dokonce za podmínek, že se používají pouze české spisovné výrazy.
4.)Halušky, i když na to možná nevypadají, jsou velice dobré a chutné. Kdo mi nevěří, ať lituje, že nebyl na bačovském večeru:)
5.)UNO je zábavnější hra než Prší a když pochopíte, k čemu slouží nula nebo prázdná karta, můžete dokonce i vyhrát.
6.)Není radno dělat si srandu z někoho, kdo má větší sílu než vy. Může se vám stát, že se octnete nohama nahoře a hlavou dole.
7.)Nedělní odjezdy do Brna už vám nepřijdou tak hrozné, když víte, že přijíždíte na místo, kde vás ostatní mají rádi.

Tímto bych chtěla poděkovat všem obyvatelům lifu za 2 007 960 prožitých sekund mezi nimi a za to, že mně přijali mezi sebe. A i když jsem zde jen dočasně, těším se na společné zážitky a věřím tomu, že to bude krásně strávený čas.