Pohádka indiánské babičky

Sedím si tu teď tak u hrnce se zbylýma bramborovýma plackama, na klíně mi přede kotě, v roku je opřený totem, venku je krásně slunečno. Jestli bude kotě dál tak pozorně sledovat moje ťukání do klávesnice a nerozhodne se to vzít do vlastních rukou - tedy tlapek - dozvíte uvidíte, jaké to tu bylo:)

---

 

Byl nebyl jednou jeden indiánský večer. Vymyslela a připravila ho Zdenka - Ranní Rosa. Tady už spolu s majkiii vyrábí bramborové placky.

 

Jakožto emancipované squaw nepohrdly ani pomocí Milanových rukou.

 

Před večeří bylo ale ještě nutno se naučit indiánský pokřik ó alele. Vidíte to soustředění?

 

Všichni indiáni i bledé tváře si pak pochutnávali jak na plackách naslano se succutash tak na plackách nasladko se smetanou a marmeládou:)

 

Rudé tváře měly ze svého rudošství povětšinou srandu.

 

Ale uměly i důstojně pozdravit, jako například tady Spící Medvěd.

 

Neměli bychom opomenout ještě jednu tvář a sice tvář němou.

 

A nějaké ty vyřehtané tváře tu taky byly.

 

Ondrova evangelizace po farmářsku.

 

Večer vyvrcholil modlitbou. Totem se změnil ve vozembouch, všichni pěli hosana, diskutovali o 12. kapitole Markova evangelia a naslouchali krásnému indiánskému příběhu o boji dobrého a zlého vlka v každém z nás.

 

Kotě spí, jeden jeho jemný útok na klávesnici se mi podařilo bez problémů odrazit. A to je vše, milé děti. Dobrou noc:)